Tak toto téma bylo námětem setkání asi čtyřiceti hostů, kteří přijali pozvání kunčičského občana Zdeňka Páchy a v neděli 1. března 2015 odpoledne si přišli do hostince U Čendy v Hodoňovicích shlédnout premiéru dokumentárního filmu kameramana Josefa Hájovského o netradiční výpravě Moravanů do Vysokých Tater.
A jak sám název filmu napovídá, nešlo o výpravu ledajakou. Šlo o výpravu, v níž hlavní roli hrála neobyčejná odvaha několika handicapovaných osob a mimořádný sportovní výkon týmu Českých elitních amatérských šerpů (nosičů) pod vedením jejich organizátora, našeho občana Zdeňka Páchy.
Díky neuvěřitelnému výkonu nosičů a jejich speciálně k tomu upravených krosen pro nesení „lidského nákladu" a nezbytné pomoci několik přátel, se mohli vloni v létě podívat celkem čtyři naši vozíčkáři do Vysokých Tater. Bylo to jak do jejich nitra, Belianské jeskyně, tak i na jeden z jejich vrcholů - tatranské Rysy. V případě vrcholu Rysů přitom šlo o historický prvovýstup z polské strany Tater (územím Národního parku Polské Vysoké Tatry), konkrétně z Lysé Polany údolím Rybiego Potoka podél vysokohorských ples Morskie Oko a Czarny Staw pod Rysami přes cca 350 výškových metrů trasy pokryté řetězy.
Jelikož se však nejednalo o první takový projekt nosičského týmu, byl příchozím po úvodních fotografiích z dokumentu a krátkém úvodu, ve kterém přítomným Zdeněk Pácha krátce představil druhy a vybavení krosen, promítnut na velké plátno sálu hostince U Čendy nejdříve sestřih z filmu Rysy 2013 jinak. Ten pojednával o výnosu tří vozíčkářů v roce 2013 na vrchol Rysů snazší cestou, tj. ze slovenské strany Tater, přesně od Popradského plesa.
Nato následovala krátká beseda, kterou Zdeněk Pácha průběžně prolínal několika filmovými záběry, zvláště pak ze závodů nosičských; to aby si přítomní mohli udělat úplnou představu o práci nosiče a o tom, že závody v rychlovynášce břemen, a především v nošení lidí, nejsou opravdu pro každého, a že zde jde vedle řádného fyzického zdraví zvláště o pokoru vůči přírodě, horám a takřka neustálou soustředěnost. V neposlední řadě i o zodpovědnost jak k těm, kteří se právě nesou, tak i ke všem zúčastněným okolo...
Poté již došlo na onu zmiňovanou premiéru padesátiminutového dokumentu. I přesto, že v něm navenek jeho aktéři hýřili neutuchujícím optimismem, museli poslechnout přírodu, která jim vichřicí na hřebenech Tater znemožnila vynést na vrchol Rysů všechny tři vozíčkáře. Ale i přes tuto nepřízeň počasí a přesto, že šlo o vůbec první takový výnos po vůbec nejstrmější turistické trase v Tatrách, se to deseti členům z osmnácti členného týmu podařilo. Zážitky handicapovaného Michala Koutného z Olomouce při stoupání na vrchol Rysů polskou stranou a jeho euforie při jeho dobytí neměla v daných chvílích mezí. Stal se tak prvním vozíčkářem, kterému se to díky úsilí naprosto všech členů týmu, tzn. i těch, co si na vrchol pro velký vítr šlápnout nemohli, podařilo. Podíval se tak do míst, které do té doby jiný vozíčkář nespatřil.
Z výrazů diváků tak byl znát údiv nad výkonem všech členů výpravy, a to nejen na záběrech z Belianské jeskyně (úzké průlezy s chůzí po 832 schodech – místa, kde museli nosiči s vozíčkáři na zádech chodit po čtyřech), ale zejména v těch nejtěžších pasážích výstupu na vrchol, na řetězech. Mnohokrát to vypadalo, že jde místy opravdu do tuhého, ale naštěstí to byl jen dojem nás - nezkušených. Tomu odpovídaly i lecjaké ty legrácky členů výpravy na skalní stěně. Všichni včetně asistentů, kameramana a fotografky, totiž pracovali na 120 %, takže si neúspěch nikdo ani nepřipouštěl.
Poté Zdeněk Pácha s potěšením opět odpovídal na dotazy, jako např.: jaké jídlo a pití nosiči preferují před a při takovém náročném výkonu..., zda si krosnu pro nošení lidí vyrobili sami..., o způsobu tréninku... apod.
Na úplný závěr setkání pak Zdeněk Pácha přítomným řekl: „Plně si je zde třeba, vážení, uvědomit, že bez vzájemné spolupráce členů výpravy a finanční podpory mnoha organizací by se tento projekt nikdy nepodařilo uskutečnit. Jsem rád, že jsem měl to štěstí být u toho, a že se tedy alespoň jednoho vozíčkáře až na samý vrchol Rysů z té, sice asi nejkrásnější, avšak velice těžké, polské strany Tater podařilo vynést. Byly (a jsou) to pro nás nepředstavitelné pocity, které přitom všichni spoluprožíváme, že si to ani neumíte představit. To si nelze koupit, to lze jen zažít. A právě proto tyto nevšední zážitky to celé děláme."
Příští promítání filmu se uskuteční v Lázních Darkov dne 10. 4. 2015 od 15.30 hod.