Sokolská myšlenka měla již v prvních letech 20. století v naší obci nadšené příznivce. 6. června 1910 se stalo šest Bašťanů členy místecké tělovýchovné jednoty a 27. listopadu 1911 byl v Bašce založen její odbor sdružující místní cvičence, kteří se scházeli v hostinci Alfonse Blažka. Po vzniku Československa pak nabraly na síle snahy o stavbu vlastní sokolovny.
V roce 1924 byl jednotou od firmy Cihelia zakoupen pozemek naproti školy, který byl v roce 1927 s obcí vyměněn za pozemek na jižním okraji obce. O stavbě sokolovny bylo k velké radosti všech definitivně rozhodnuto 17. 12. 1927 a již v létě 1928 započaty první práce na pozemku.
Základní kámen byl slavnostně položen 7. 7. 1929, stavělo podle projektu pražského architekta Františka Krásného, stavbu prováděla firma arch. Čermáka z Místku. Na stavbě sokolovny obětavě a ochotně pomáhali nejen členové Sokola, ale také mnozí spoluobčané i občané sousedních vesnic. Nenahraditelná byla i nezištná pomoc místních sedláků a darování velkého množství cihel firmou Cihelia. Důležitou pomocí byla i půjčka, kterou na stavbu sokolovny poskytla Národní záložna v Místku. Za značného finančního i fyzického úsilí všech, kteří s velkým nasazením pomáhali stavět, byla sokolovna otevřena již 7. 9. 1930. Byla to velkolepá slavnost s veřejným cvičením všech složek, v duchu hesla zakladatele Sokola v naší vlasti Dr. Miroslava Tyrše „Ve zdravém těle, zdravý duch“.
Vyvrcholením sokolské činnosti v celé její šíři byly Všesokolské slety v Praze. Nejvýznamnějším byl slet v roce 1938, vyjadřující odhodlání bránit svou vlast před nacistickou zvůlí. Válečná léta 1939–1945 těžce zasáhla životy Sokolů, sokolovna byla v bojích o Bašku ve dnech 2. - 5. 5. 1945 značně poničena. Po skončení 2. sv. války se všichni zapojili do prací na její obnově a brzy se opět ze sokolovny ozývalo sokolské „Nazdar“. Neméně významný byl slet v roce 1948, který se stal tichou demonstrací proti praktikám komunistického režimu. Poté nastala pro sokolstvo velmi těžká doba, která vyvrcholila zákazem Sokola v roce 1953. Podstatou zákazu byl strach strůjců tehdejšího režimu. Takové množství zdatných, odhodlaných, výborně organizovaných sportovců – vlastenců, bylo pro totalitní zřízení možným nebezpečím, o sokolském přesvědčení, myšlenkách, hodnotách a názorech ani nemluvě. Veřejná cvičení sice probíhat nemohla, ale cvičenci se v sokolovně stále pravidelně ke cvičení scházeli a vedli k tomu i své děti. Od roku 1955 byly Všesokolské slety nahrazeny Spartakiádami. Přestože období let 1955–1989 bylo rovněž velmi specifické a pro mnohé Sokoly těžké a snižující jejich hodnoty, ten, kdo měl v srdci Tyršova slova, se i na Spartakiády připravoval v duchu sokolských tradic neméně zodpovědně a s mrazením v zádech vcházel „Bránou borců“ na plochu největšího stadionu světa na pražském Strahově.
V současné době je v sokolovně stále poměrně živo, počet členů TJ Sokol Baška o něco vzrostl. Pravidelně chodí cvičit složka žen, badmintonu, odbíjené a nohejbalu. Zmizelo ovšem cvičení sportovní gymnastiky mladšího i staršího žactva, jak tomu bývalo před lety. Je skvělé, že Sokolovna stále funguje a rozvíjí sport v naší obci, škoda je jen, že původní sokolská myšlenka, slušnost a úcta k hodnotám a k vlasti stojí někde v pozadí.
