Popis historie části obce Hodoňovice, původ jejího názvu, historie v době I. a II. světové války až do roku 1960.
HODOŇOVICE
Písemných údajů o založení vesnice je velmi málo. Zakládací listina se nezachovala. Zprávy o vsi jsou uváděny pouze v různých listinách souvisejících s převodem pozemků, výběrem daní a povolování privilegií. Ves v oblasti místeckého léna vznikla kolonizační činností ve 14. století na neosídlené půdě, která patřila olomouckému biskupství. Vznik vesnice touto kolonizací nebyl podle všeho jednorázový a trvalý. Podle prvních názvů osady jednalo se patrně o německé osadníky, kteří nejpozději ve 14. a 15. století ves opustili. Je také možné, že lokalita byla zničena válkou. Přítomnost českých osadníků je již prokázána podle jejich jmen v záznamech a listinách z 16. století.
1388 - 1395 - Z tohoto období je známa první písemná zmínka o osadě pod názvem Quittendorf. Jedná se o listinu, kterou pan Hanco de Friedlant přejímá místecké léno včetně uvedené vesnice. V knize udělených lén olomouckého biskupství je následující písemná formulace: „Hanco de Friedlant má městečko Friedberg – Místek a lesy příslušné k němu. Dále má vesnici Sweisir – Sviadnov a též pustou ves Swerwemsdorf – Metylovice i opuštěnou ves Quittendorf – Hodoňovice......“
1402 - Listina z 16. února stvrzuje prodej místeckého léna těšínským knížatům. V dokumentu je uváděna mimo jiné i vesnice Quittenow, která náležela k menším osadám. Prodávajícími byli páni Lacek a Vok z Kravaře a kupující těšínský kníže Přemek (Přemyslav I). Osada Quittenow byla v té době pustá vlivem války nebo špatnou prosperitou. Velikost orné půdy činila přes 100 hektarů a bylo zde 10 selských usedlostí. Osada byla přímo u hranice, kterou byla řeka Ostravice. Předpokládá se pozdější existence menšího středověkého hrádku. Tato okolnost nebyla dosud archeologicky vyjasněna, terénní průzkum byl prováděn nedaleko výkrmny vepřů.
1522 - K obnově Hodoňovic došlo v průběhu 15. století. Dne 15. října uvedeného roku olomoucký biskup Stanislav Thurzo dal v léno Kazimírovi, vévodovi těšínskému, městečko Místek – Frýdburg s příslušnými vesnicemi Sviadnovem, Kunčicemi, Hodoňovicemi a městem Frýdlantem na dobu 3 pokolení.
1580 - První přesnější písemnou zmínkou o vesnici jejich občanech a daňových povinnostech je „Urbář frýdecko-místeckého panství“.
V urbáři jsou shrnuty veškeré povinnosti poddaných ve vesnicích a městech a vypovídaly o majetku držitele panství. Soupis nechal zpracovat majitel pan Jiří z Lohova před prodejem vesnic a měst pánům z Vrbna. Daně odváděli poddaní vrchnosti ve dvou určených termínech v roce. Podle urbáře byly v Hodoňovicích v té době následující rody a usedlosti s povinností platit daně: Fojt Mikuláš – vlastníci svobodné fojtství, pozemky a mlýn, Blažej Macáků, Jura Dubka, Janek Placka, Ondra Polach, Jan Svatba, Kuba Bažský, Matuš Ločacha, Matis Jakubů a Václav Krčů.
Obec se mýcením lesa rozšiřovala. V nové části se usídlili Janek Mikundů, Matůš Loška, Matůš Dubků a na usedlostí a mlýnu, Matůš Mališ. Celková částka peněžité daně z Hodoňovic činila za rok 1580 10 florintů 21 grošů a 8 haléřů. Názornější budou naturální poplatky z obce, které činily ročně 14 a půl slepice, 2 a půl kopy vajec a 7 čtvrtní ovsa. Určení převodu na dnešní měnu je obtížné, ale podle urbáře měl florint a groš tuto naturální hodnotu: jedna ovce stála 32 grošů, což je více než 1 florint. Kůzle o velikonocích stálo 16 grošů.
Robotní povinnost poddaných byla velmi tvrdá. Pan Jiří z Lohova v tomto roce uvádí povinnosti poddaných: „Pracovat na panském bez omezení, až je pole zaseto, obděláno, sklizeno, vymláceno a odvezeno do panských stodol. Zbytek záleží na křesťanském chápání pána a povinnosti poddaného“.
Byl tedy poddaný vydán na vůli šlechtice. Nutno uvést, že v té době byl v obci jeden mlýn a jedna pila. Tím se potvrzuje také existence zkráceného vodního náhonu. Podle urbáře frýdecko-místeckého panství bylo v uvedeném roce 12 – 14 usedlostí a rodů. Nejdůležitějším poznatkem této listiny jsou česká jména osadníků.
1584 - Od tohoto roku patří Hodoňovice spolu s dalšími vesnicemi místeckého léna pod hukvaldské panství olomouckých biskupů.
1654 - Výkaz hukvaldského panství uvádí, že v obci je 18 usedlostí, z toho 6 selských, 6 zahradnických, 6 domkářských, fojství, pila a mlýn.
1791 - Podle Schweyovy topografie Moravy, měly Hodoňovice v roce 1791 42 domů a spolu s tím stejný počet vícegeneračních rodů. Bylo zde 250 obyvatel a podle hukvaldské statistiky stoupl do roku 1820 počet domků na 47.
1871 - Dokončena stavba „Hodoňovicko - Sviadnovského vodního a strojního náhonu“. Jeho vodní síla sloužila po trase z Hodoňovic do Sviadnova k pohonu 11 – 13 mlýnů, pil, stoup a textilních továren v Místku.
1875 - Dostavěna a vysvěcena kaple „Narození Panny Marie.“ Stavba byla postavena svépomocí občanů a z darů věnovaných okolními obcemi. Podnětem ke stavbě byla Křížová cesta dovezená z Jeruzaléma panem Františkem Kořínkem z Koloredova.
1878 - První spojení Hodoňovic s Frýdlantem bylo uskutečněno vybudováním kamenité cesty z obce pod Herotovým kopcem až do Frýdlantu. Byla zřízena za starosty Františka Kubaly z č. 25 v uvedeném roce. Bohužel již za 2 roky, 4. a 5. srpna roku1880 byla povodní cesta pod kopcem zcela zničena a nebyla již obnovena. Pod kopcem tekla Ostravice.
1885 - Založen hřbitov u kaple a rozšířen poprvé v roce 1910 a podruhé v roce 1918.
1900 - Počet stavení v obci vzrostl na 72 a občanů na 436, z toho je uváděno jako pololáníků 5, chalupářů 25, čtvrtláníků 10 a domkařů 10. Koncem století byla v obci 1 hospoda, 3 obchody, 1 mlýn a pila. Starostou v té době byl až do roku 1903 Ambrož Adamec z č. 8. Starostou v obci od roku 1903 do 1918 byl pan Kulhánek Josef.
1914 - Začala první světová válka a občané odcházeli bojovat na frontu za Rakousko-Uhersko a „Císaře pána“.
1914-1918 - Naše obec byla ve válečné době blízko ruské fronty. Do válečné vřavy narukovalo 50 občanů. Na frontě bylo zraněno během války asi 30 mužů.
Zahynuli na bojištích I. světové války:
Kupča Josef - rolník, Pokluda Vincenc - slévač, Langer Pavel - horník, Tomášek Jan – dělník, Holub František - horník, Baran František - domkář, Velička Leopold - kovář, Tomášek Josef - zámečník, Chrápek Karek - domkář, Juřica Josef - dělník, Kulhánek Josef - chalupník a Vančura František - dělník. Mezi padlými bylo 8 ženatých a 4 svobodní muži, zůstalo 8 vdov a 13 sirotků.
Do obce přicházeli za války vojáci a podle nařízení rakouské vrchnosti rekvírovali různé zboží, tak byly zabrány z kaple dva zvony a vojáci odváželi zejména potraviny. Do obce byli evakuováni během války židé z Polska. Bylo jich 40 a usadili se různě po chalupách. V domku pana Žídka si zřídili svoji motlitebnu. Mezi občany nebyli oblíbeni a po válce se vrátili do Polska.Koncem války byl velký nedostatek potravin,řada rodin trpěla hladem.
1922 - Ustavující valná hromada Sboru dobrovolných hasičů v obci konala se 22.října 1922 v hostinci pana Josefa Pěsně. Sbor byl založen a zvoleni funkcionáři: starostou sboru - bratr František Žídek, místostarostou bratr Miloslav Merta, náčelníkem bratr Hubert Svoboda a Ambrož Adamec místonáčelníkem. Celkem bylo 38 činných členů a 20 přispívajících. Samotný vznik sboru je uváděn v pamětní knize jako odraz na rozhárané politické poměry mezi členy různých stran. Hasičský sbor měl překlenout tyto rozpory a naplnit tak heslo dobrovolných hasičů: „Bližnímu ku pomoci, vlasti k oslavě„
1922-30 - Začal se rozvíjet spolkový život v obci. První vlaštovkou bylo založení spolku pro vzdělávání - „Matice místecké“ koncem roku 1918 a Dělnická jednota tělocvičná v roce 1922. Jednota Orla československého začala svoji činnost společně pro Hodoňovice a Kunčičky v roce 1923. Obecní knihovna půjčovala knížky od roku 1930.
1928 - Úvahy o postavení samostatné školní budovy byly vysloveny již v roce 1902. Bohužel následovalo 26 let jednání , dohadování a řešení rozporů bez výsledků. Po povolení zemské školní rady v roce 1927, byl položen 14.srpna základní kámen. Přesně za jeden rok byla stavba školy dokončena, vybavena a otevřena 24. srpna 1928.
1935 - Potok tekoucí středem obce od hasičské zbrojnice podél cesty až k domku pana Slabého a dále přes pole do Kunčiček často zaplavoval střed obce. V roce 1925 bylo rozhodnuto přeložit potok mimo obec do polí směrem na Kunčičky. K realizaci došlo až v létech 1935 - 36 jako opatření k snížení nezaměstnanosti občanů.
1928-36 Světová hospodářská krize
Světová hospodářská krize se projevila v obci zvýšeným počtem nezaměstnaných občanů. V roce 1931 je jejich počet 114. Obecní zastupitelé se snažili vlastními silami vytvářet podmínky pro vyšší zaměstnanost.S podporou okresního úřadu byly vyhlašovány a zahajovány veřejně prospěšné práce..
V létech 1934 - 1936 po předchozí velké povodni začala stavba regulace řeky Ostravice. Byla to zásadní úprava levého břehu řeky od splavu až k pile pana Svobody Viktora. Řada občanů na těchto akcích našla opět práci a výdělek. Léta nezaměstnanosti byla pro mnohé rodiny velmi krušná.
1936 - Elektrifikace domácností a osvětlení cest v obcích bylo letitým úkolem , který se řešil od roku 1919 až do roku 1936. Vždy na stavbu nebyly peníze a jiné akce byly důležitější. Příznivý okamžik nastal v roce 1932, kdy v dubnu zastupitelé schvalují napojení obce na elektrický proud. Práce začaly v září 1935 a rozvod po celé osadě tj. od domku pana Kolčáře po celé obci ke splavu na Kamenci. Důležitá pokroková stavba byla ukončena v půli roku 1936.
Období II. světové války 1939 – 1945
1939 - 45 - Přímé válečné dění II. světové války se obce dotklo velmi málo. Byla sice bída, vše na lístky, ale válečná vřava prošla mimo. Jen několik granátů rozbilo střechy domů. Stálý tlak Němců, časté kontroly a prohlídky psychicky ničily občany. Přesto byli mrtví - občané nepadli ve válce, ale zahynuli stejně krutě v koncentračních táborech a na práci v Německu.
Je nutné jejich jména připomenout: Alois Slavík - nar. 3.12.1897 byl v Osvětimi popraven, Bohumil Pokluda nar. 9.9.1924 zemřel 28.1.1944 při totálním nasazení, František Tomášek - zemřel v konc. táboře Buchenwvald. O více občanech se nehovořilo a nepíše na pomníku padlých. Přece byly ještě dvě oběti z řad občanů. Dcera a matka, obě židovského původu paní Goldklangová Anna (*1. 7. 1906) a paní Goldklangová Regina (*28. 5. 1878) byly obě odvezeny do Terezína a ihned dále do likvidačního tábora Malý Trostinec, kde obě zemřely v den příjezdu 22.9.1942. V obci bydlely na Kamenci u pana Květného.
1947 - 51 - Započata stavba vodovodu v obci. Sběrače pramenů a hlavní síť vybudována v roce 1951 a napojeno 58 rodinných domků. V dalším období se rozšiřoval počet jímačů a posléze pro zesílení přívodu vody došlo k propojení sítě všech tří obcí.
1953 - Hasičský sbor se přičinil o vybudování pomníku občanům padlých v I. a II. světové válce. O budování pomníku hovořilo se v obci od roku 1928 bez výsledku. Hasičský sbor zajistil slavnostní odhalení pomníku 7.listopadu 1953.
1944 - 89 - Nedílnou součástí věřících obce je společnost Salesiánů, která zde vyvíjí činnost od roku 1944. Násilně byla přerušena jejich práce a pobyt v roce 1950, kdy byli 13.dubna vystěhováni z obce. Od roku 1989 pracuje opět na pozvednutí duchovního života.
1958 - 59 - V obci bylo založeno Jednotné zemědělské druž-stvo s několikaletým odstupem po předchozích různých násil-ných akcích. Jednalo se o malé družstvo a z ekonomického hledi-ska bylo nutno spojit zemědělské závody všech tří obcí. Tím byl dán základ k následujícímu spojení všech tří obcí v jednu v roce 1960.